Chápu ten strach, já jako puberťák bych si v tý chvíli nejspíš jen zapomněl zvuk zapnout, ale kdybych věděl, že je to pro tvůj klid, bral bych to spíš jako záchranný lano než jako pouta. Nejférovější je zapnout vestavěné rodinné sdílení polohy a rovnou si říct, že ho zapneš jen při dlouhém tichu – když jsem měl jasná pravidla, fungovalo to skvěle, zatímco tajný kontroly mě akorát nutily vymýšlet výmluvy. Důvěra plus občasný check funguje líp než dokonalý dohled, aspoň podle mý vlastní pubertální minulosti.